Obecně o Lisabonu a Portugalsku .....

Co o Lisabonu říká Wikipedia?                                   Jaké je právě dnes v Lisabonu počasí?
Dobré články o Lisabonu na Webu.....
Prima článek o Lisabonu na iDnes - Cestování             Prima článek o Lisabonu na Novinky.cz
Praktické rady...
Několik praktických rad před cestou do Lisabonu        Trocha portugalštiny pro cestovatele

PORTUGALSKO - Lisabon - 2008

Portugalské hlavní město Lisabon jsem navštívil polopracovně - prvně v životě jsem se vydal na mezinárodní konferenci společnosti se kterou jsem tehdy podnikal - americkou FOREVER FREEDOM INTERNATIONAL - FFi, která se tam na počátku roku 2008 konala.

V Portugalsku bylo v té době v businessu zapojeno neuvěřitelných 8000 lidí /cca po stejné době, co v Česku a na Slovensku dohromady tvořila místní rodinu FFi přibližně třetina z tohoto počtu/. Kudy a jak jsme cestovali? Česká část naší výpravy - Dáša "Beruška" Benešová /FFi gold, Hradec Králové - v civilu oceňovaná vizážistka a majitelka kosmetického studia/, Tomáš Kašpar /FFi gold, Hradec Králové - odborník na vše třaskavé a druhdy majitel nejznámějšího obchodu se zábavnou pyrotechnikou ve východních Čechách/ - dnes jsou oba jmenování manžely a provozují vzdělávací agenturu, Jaroslav Kovář /FFi platinum, Plzeň - v civilu majitel vzdělávací a marketingové společnosti AKV a autor projektu Růst osobnosti/, Naďa Vaněčková /FFi bronze,Plzeň - v civilu prodavačka klenotů a bižuterie/, Jiří Pech/FFi bronze, Plzeň v civilu majitel firmy na výrobu plastových oken a zábradlí, schodišť a všeho ostatního, co vdomech a veřejných budovách může být z kovu/, náčelník výpravy - Libor Roth /FFi platinum, Brno - leader a zásadní tvůrce česko-slovenské větve FFi a spoluzakladatel Platinum Force Teamu, asi nikoho nepřekvapí, že Libor "dvojím životem" nežil a FFi byla tehdy jeho zásadní aktivitou/ a já - Jaromír Tichý /FFi gold, nyní nově Holešov, poslednich 15 let Olomouc, donedávna ještě oblastní ředitel stavební spořitelny Raiffeisen v Kroměříži a Přerově/ se každý po své ose dostavili do Brna, odkud jsme pokračovali společně žlutým autobusem Student Agency do Vídně na letiště. Tam jsme se po chvíli šťastně shledali se slovenskou částí výpravy, kterou tvořil bratislavskýleader no. 1 Silvio Michal /FFi gold, v civilu student VŠE Bratislava, fakulty managementu/, jeho mamka Gabriela Michalová /FFi silver/ a Miloš Sklenka /FFi bronze - v FFi Silviův žák, v civilu naopak učitel - asistent na Ekonomickej Univerzite v Bratislave - obor "účtovníctvo"/. Všichni tři z Bratislavy.

Ve Vídni jsme na letišti utratili první eura za kávu a jiné pochutiny, vzájemně se seznámili a psychicky se připravovali na letadlo - pro některé z nás to bylo zcela poprvé. Museli jsme je přesvědčit, že letadlo je vlastně jenom takový veliký autobus s křídlama. Let do Lisabonu trval tři a půl hodiny a letadlo bylo klasický "autobus s křídlama" -  Boeing 737 společnosti SKY EUROPE, ta už dnes neexistuje. Firma patřila do kategorie nízkorozpočtových společností, létala pod slovenskou vlajkou a také personál - letušky a stevardi byli Slováci. I na palubě letadla jsme se tak cítili jako doma. Občerstvení na palubě letadla bylo výrazně levnější než na obou letištích a díky sympatiím, které jsme si u letušek získali na nás děvčata nešetřila "bonusovými" krekry a tak jsme hlady rozhodně nestrádali.

Zatímco ve Vídni je letiště daleko za městem, v Lisabonu je docela v centru. Když jsme přistávali, ocenili jsme nádhernou scenérii světel a mírně se polekali "pohledem do oken Lisaboncům". Pilot byl naštěstí profík, křídlem ani ocasem /letadla/ o nic nezavadil a přistání proběhlo hladce. 

Letištní autobus - úplně stejný jako ve Vídni nás dopravil do haly - cesta trvala mnohem déle než po Vídeňském letišti - to Lisabonské je mnohem větší. Kufrů jsme se dočkali v pořádku všichni a v kanceláři půjčovny automobilů nás čekalo příjemné překvapení - namísto zabukovaných Peugeotů 307 combi jsme za stejnou cenu získali dva větší vozy - Peugeot 407 combi a Audi A4 avant - quattro. Řízení se ujali Jarda s Liborem a vedeni Jardovou satelitní navigací jsme projeli v pohodě Lisabonem a dorazili šťastně do našeho lisabonského bydliště - čtyřhvězdičkového hotelu AMAZONIA JAMOR.  Zapsali jsme se na recepci do knihy hostů, obdrželi čipové karty od pokojů a notně znaveni cestováním pak spravedlivým spánkem strávili první portugalskou noc.

Dobré ráno, Lisabone! Probuzení bylo příjemné. Počasí si lehce pohrávalo s naší vírou v ně - slunečné okamžiky střídaly docela prudké přeháňky, díky kterým se na obloze tvořila překrásná duha. Snídaně byla příjemným překvapením - vedle sýrů,vaječiny, různých druhů lupínků, mléka, čaje, kávy amalých lahůdkových párečků "jako doma" jsme museli ocenit vynikající portugalskou slaninu /je slanější než "naše" anglická, zcela libová a mozaikou připomíná spíše naši tlačenku/, velmi chutné pečivo několika druhů a hlavně mimořádně lahodné ovoce - jak moc dobrý může být ananas jsem zjistil opravdu až v Portugalsku - s ananasy jaké koupíte u nás nelze srovnávat - ten čerstvý porugalský prostě chutná jako božská mana! A nikde jinde, nikdy jindy už jsem tak skvělý ananas neochutnal - budu muset znovu do Portugalska! K tomu samozřejmě fresh juice - čerstvě vymačkaná šťáva z pomerančů a také dalších druhů ovoce - každé ráno byly k dispozici dva až tři druhy vynikajicích šťáv.

Obecně se dá říci, že Portugalci se stravují zdravěji nežli my - všechny polévky se jedí rozmixované pro lehčí strávení a jsou velmi chutné, maso se jí hlavně hovězí a skvěle připravené, měkké a šťavnaté, zásadní složkou stravy je ovoce. Pijí se hlavně ovocné šťávy a víno, ale i pivo, které je výrazně světlejší barvy než naše, lehčí, ale vůbec ne špatné.

Portugalci jsou přátelští, pohodoví, snědí jižané, spíše drobnější postavy a v porovnání s námi obecně mnohem štíhlejší. Auta potkáváte na ulici stejná jako tady, jen Škodovek je výrazně méně a starší model   než Felicii nepotkáte vůbec. Octavii měli ale i lisabonští policisté. Po snídani jsme se v pátek vydali prozkoumat vymoženosti hotelu - dobře vybavená posilovna nás po předchozím celodenním trmácení nechala chladnými, sauna byla naopak chladná sama a vytopit ji jsme neměli čas, takže volba byla jasná - krytý bazén s mořskou vodou s teplotou akorát, dlouhý asi dvacet metrů a hluboký po celé délce metr a půl nám poskytl příjemné dvě hodinky relaxace až do úplného vyblbnutí.

Všechny pokoje hotelu byly vybaveny televizorem s více než dostatečným výběrem satelitních programů, dobře zásobeným minibarem s ledničkou, velkou prostornou koupelnou a velkou terasou s výhledem na okolní bohatou zeleň.

Hotel disponoval kromě relaxačního centra samozřejmě také restaurací, nočním barem, tenisovými kurty a venkovním bazénem. Nedaleko bylo golfové hřiště a moře. Kousek od hotelu se nachází olympijský Národní stadion, který kupodivu většina místních vůbec nezná, nehraje se tady totiž fotbal a Portugalci jsou vysloveně fotbalový národ - to bylo vidět ve všech obchodech se suvenýry, kde ty fotbalové byly zastoupeny více než z poloviny a také na tom, jaký dopravní kolaps způsobil v neděli konec zápasu na stadionu Benficy Lisabon. Portugalci tam byli určitě všichni, kdo nebyli zrovna v práci!

Velice příjemnou pohodu poskytovala společenská místnost hotelu - lobby. Velice vkusně zařízená - lehce v "amazonském" stylu, ostatně náš hotel byl součástí sítě Amazonia, která se takto stylizuje. Na svou slavnou mořeplaveckou a koloniální minulost jsou Portugalci právem velmi hrdí. A jméno Amazonia má zvuk - ostatně celá Brazílie dodnes úředně mluví portugalsky... Poblíž recepce byla busta zakladatele hotelové sítě Amazonia, který mi natolik připomínal bustu jiného muže, kterého jsem jako dítě potkával téměř ve všech veřejných budovách, takže to ve mně vyvolalo pro Portugalce stěží srozumitelnou asociaci a nebohého hoteliéra jsem si pro sebe přejmenoval na "Klému". Mezi dalšími okrasnými předměty - sochami volavek, domorodými maskami amazonských indiánů a dalším se naštěstí "Kléma" docela ztratil. Křesla i pohovky byly velmi, velmi pohodlné a člověku se zde odpočívalo opravdu mooooooc pěkněěěěě........

Spát jsme ale do Lisabonu nepřiletěli. Páteční odpoledne bylo ve znamení první oficiální akce FFi Euromeetingu. Takže se oblékáme do gala, sedláme oba motorové oře a vyrážíme! V Tiara hotel resorts - budově Meridian - což byl pětihvězdičkový hotel nesrovnatelně luxusnější nežli náš /mohu-li srovnávat, potom z našich hotelů, které jsem měl možnost navštívit se úrovní s ním může měřit jedině pražský Hilton/ se konal "Platinum and Gold Training" a "Platinum Dinner", tedy oficiální setkání špiček FFi sítě a večeře "špiček mezi špičkami" a jejich hostů. Díky tomu, že platinoví distributoři si mohli pozvat každý 2 hosty, ovšem minimálně se zlatým pinem na klopě, jsme se obou částí páteční akce zúčastnili v šestičlenné sestavě Dáša, Libor, Jaroslav, Tomáš, Silvio a já.

Zbytek výpravy - Gábina, Naďa, Jiří a Miloš věnovali pátek průzkumu okolí hotelu - zjistili tedy blízkost národního stadionu, teplotu moře, kvalitu piva, spřátelili se s Jihoafričanem, který v nedalekých úzkých uličkách provozoval příjemnou hospůdku a měli pak večer určitě také o čem vyprávět. Konečně dejme slovo Miloši Sklenkovi: „Vybrali sme sa k moru, aby sme sa s ním zoznámili. Naďa ho vyskúšala aj vlastnými nohami. Zistila, že vôbec nie je studené. Miloš a Gábina zatiaľ hľadali zaujimavé mušle a kamienky a Jirka sa kochal pohľadom na more a okolie. Najväčším paradoxom bolo to, že pozdĺž mora boli koľajnice, na ktorých v pravidelných intervaloch premávali osobné aj nákladné vlaky. Miestami sme obdivovali zaujimavé stromy s čudnými plodmi. Najviac nás potešil pohľad na citrovník plný krásnymi žltými citrónmi, ktorý rástol hocikde. Z tých všetkých zážitkov a hlavne stáleho chodenia sme boli všetci dosť unavení a tak sme sa tešili na kaviarničku, ktorú sme si vyhliadli. Bola veľmi útuľná, rodinná a to nás zaujalo. Jej majiteľ nás veľmi pekne privítal a ujal sa hosťovania. Po objednaní pív a veľkých káv nás nešetril rôznymi pochúťkami, ktoré boli samozrejme jeho pozornosťou. Všetkých nás zaujala najmä ponuka všelijakých sladkých dobrôt od koláčov k pudingom. Jeden puding sme aj vyskúšali a bol nesmierne chutný a to preto, že ho pripravovala jeho dcéra. Po bližšom zoznamení s majiteľom sme zistili, že nie je Portugalec, ale Juhoafričan. Narodil si v Kapskom meste a zaujimavosťou bolo ešte to, že jeho žena pochádzala z Azorských ostrovov. S priatelili sme sa až tak, že nám ukázal fotky svojej rodiny a rôznych miest. Boli sme z neho a z jeho kaviarničky tak unesení, že sme sa museli vrátiť späť ešte v ten istý večer. Zasa nás nešetril rôznymi pozornosťami a to pochúťkou priamo z Južnej Afriky, odkial pochádzal. Boli sme milo prekvapení a potešení, že Portugalci sú k turistom láskaví a dobrosrdeční. No a po takom krásnom dni a večeri, plní dojmov sme sa vracali na hotel.“

Zpět na Meeting…

Při vší úctě a přátelství si ale myslím, že příště určitě budou chtít na klopách mít právě ty "piny", které jim umožní vstup mezi "vyvolené". Pokud se vám nyní zdá, že trochu přeháním, tak vězte, že nikoliv. Gold pin má v FFi svou cenu, respektive může mít velkou cenu, jak jsem se přesvědčil při seznámení se s Italem francouzského původu - "boxerem mojí váhové kategorie", srdečným a veselým goldem s „rukou v gibsu“ Vincentem Russo. Tento gold distributor je velmi výraznou osobností FFi, jeho krátké vystoupení bylo uvedeno povstáním poloviny sálu a sborovým zpěvem "Olé olé olé Vincent". Dotyčný chlapík je totiž uplinem poloviny italské sítě, dobré poloviny portugalské sítě a "Afrika - ta je celá pode mnou", utrousil jen tak mimoděk na chodbě. Takovou váhu může mít gold pin v FFi! Nutno říci, uvědomil jsem si díky tomu dvě věci - za prvé: že to prostě je možné dokázat! a za druhé: že mne ještě čeká hooooodně práce!!!

A to ještě nemluvím o platinovém pinu!!! Všechny "nižší šarže" po platinách uctivě pokukují. Všichni platinoví se navzájem zdraví a seznamují ve zjevné vzájemné úctě! Obrovskou úctu platinoví právem pociťují při setkání s každým zaměstnancem FFi, nevyjímaje kohokoliv z ředitelů a z chování samotných majitelů FFi je úcta k platinovým distributorům rovněž velmi výrazně poznat.

Ostatně, není se čemu divit. Uvědomme si, že na celém světě je více než 300.000 distributorů FFi, ale jen asi 500 platinových!!! A z toho jsou 2/3 v Asii, takže jen třetina je Amerika a Evropa a v Americe je platin o dost více. To znamená, že být v Evropě platinovým distributorem FFi je velká prestiž! 

Buďme hrdí, že Česká republika má již 3 platinové distributory - kromě obou v Lisabonu přítomných - Libora Rotha a Jardy Kováře - ještě toho prvního - Martina Plačka /ten se k lítosti své i naší akce nemohl zúčastnit z rodinných důvodů, pár dní před odjezdem se zranil jeho malý syn a Martin se rozhodl zůstat s rodinou doma v Brně/.  

Prvním z těch nejexponovanějších, koho jsme v Meridianu zahlédli byl náš "combusion specialist" Jerry Lang! Spletl si patro ve výtahu, což se evidentně může stát i životem zkušeným osobnostem. Libor se smál: "Vidíš, doteď jsi "na něj" musel věřit jako na Ježíška a teď vidíš, že opravdu existuje!" Ano, teď už se můžu opravdu od srdce zasmát chytrolínům, schopným na prezentaci FFi prohlásit: "Takových jerrylangů si můžu vymyslet..."

U schodiště všechny vítal Lance Grew, nyní de facto nejvýše postavený manažer Eurocentrály FFi v Anglii, každého příchozího se ptal na jeho nick - username. Musím říci, že mne velmi potěšilo, když spontánně a nelíčeně reagoval na moje "whiplash" jako na username známé...

Hlavním moderátorem "Trainingu" byl Sean Murphy. Dáša s Tomášem jej znali z kosmetické MLM společnosti Lexxus, kde dříve všichni tři působili a kde Sean patřil k nejvyššímu vedení a bylo pro ně příjemným překvapením, že si je pamatuje a že je nyní spolu s nimi v FFi. Seanova schopnost "hýbat davem" je výjimečná a ještě více se projevila druhý den na velkém meetingu v kongresovém centru. Výborným sekundantem Seanovi a všem ostatním byla jedinečná překladatelka Carla, která čtyři jazyky ovládá, pátý se učí a neuvěřitelně dobře všechno "stíhala". Jo, jo, cizím řečem se musíme učit, to nám nejvíce chybí!!! Aspoň mně tedy určitě!

Řečníků bylo opravdu hodně - platinová leaderka z Ohia - Theresa Gregory /a pak že FFi není pro ženský!!!/, vzpomínaný Vincent Russo, portugalský leader Fabricio Garcia a několik dalších. Číslo jedna ovšem nebyl a ani nemohl být nikdo jiný než spolumajitel a CEO FFi Randy Ray!!!

Nejdelší prezentaci a díky absenci překladu a naopak spoustě odborných informací také nejnudnější měl Jerry Lang. Nakonec nám nezbylo než souhlasit s tím, co obsahovala poslední obrazovka jeho powerpointu "Mohl bych Vám přednést desítky dalších argumentů, kterým byste stejně nerozuměli. Lépe bude, když prostě uvěříte tomu, že to jednoduše funguje!" A tak to prostě je!

Training se konal ve velkém sále Meridianu, který je bohužel bez oken, zato se zajímavými obřími řetězovými lustry. Naštěstí byla uprostřed akce přestávka, takže jsme mohli chvilku na slunce a čerstvý vzduch a také se občerstvit vynikajícími sladkými koláčky, několika druhy sendvičů a pitím podle libosti - kraloval samozřejmě vynikající pomerančový fresh. 

Přestávka byla prostorem pro diskuzi a fotografování se všemi osobnostmi FFi, čehož jsme rádi všestranně využili. Spřátelili jsme se zde také se slovenským pracovníkem eurocentrály FFi Zoltánem Vargou, kterého jsme následně pochválili před nejvyšším vedením a dopomohli mu k povýšení. Nyní již nepracuje ve skladu a na poloviční úvazek, ale maká na plný a jeho úkolem je podpora naší česko-slovenské struktury. Brzy se tedy dočkáme kompletního překladu webových stránek FFi do češtiny a slovenštiny a později jistě také dalších materiálů. Perfektně nyní díky němu funguje řešení reklamací - ztracených zásilek a podobných záležitostí, kterým se občas nevyhneme a které nyní díky Zoltánovi můžeme vykomunikovat s eurocentrálou česky nebo slovensky a to je veliká pomoc!

Přestávka následovala také po skončení Trainingu, zatímco toho se zúčastnilo odhadem asi 300 lidí, na večeři nejlepších mělo pozvánku jenom 80 V.I.P..

Večeře se konala v těsném sousedství sálu. Stoly byly kulaté, po deseti židlích, nádherně prostřené a samozřejmě se jedlo na stříbře. V čele místnosti byl opět banner FFi u kterého jsme se postupně vyfotografovali. Před ním stál velký hranatý stůl obtěžkaný spoustou nejrůznějších dortů, pudinků, krémů a dalších sladkostí, dobrot, ňamek a laskomin, které ani neumím pojmenovat. Chutnaly však báječně!

Každý stůl měl svého číšníka, který neustále doléval nápoje - pilo se bílé i červené víno, pivo, pomerančový fresh, voda - na co měl kdo chuť! Večeře měla několik chodů - v Portugalsku tradiční housku a máslíčko, dobrou polévku, kuřecí rolku s fantastickou omáčkou ze "smradlavého" sýra a bramborovou kaší a následně libovolné množství zákusku dle vlastního výběru z nabídky hranatého stolu.

Tohle všechno jsme konzumovali v té nejlepší společnosti, jakou jsme si jen mohli představit!!! Protože jsme byli na akci v menšině - bylo nás u stolu pro deset osob jen šest, nikdo nás neznal, nikdo k nám nepatřil a tak si k nám také nikdo nesedal - zůstala místa volná. Takže když jako poslední přišli ti nejočekávanější - hádáte správně - Wendy Lewis, Randy Ray a Scott Lewis /ředitel "of operations" FFi a syn Wendy/, posadili se právě k našemu stolu!!! Naše radostné nadšení nemělo mezí! 

Mohli jsme si s nimi povídat, co jen naše chabá angličtina stačila! A když nestačila, byl tady naštěstí Silvio, který anglicky umí dobře /dnes - 2012 - patří tento mladík mezi přední slovenské a možná už lze říci i evropské "toastmasters" - profesionální řečníky v angličtině/. Dozvěděli jsme se tak mimojiné, že Scott strávil poslední rok v Asii, kde osobně podporoval rozvoj FFi struktur. Podle jeho vyjádření nyní čeká veliký boom FFi v kontinentální Číně! S údajným přísným omezením MLM aktivit v této obrovské "podivněkomunistické" zemi to tedy nebude tak žhavé, jak někteří tvrdí!

Právě Scott byl pro mne velikým překvapením - totiž jeho osobnost! Z mailů, které nám všem dříve posílal a které se týkaly přísného dodržování všech policies a dalších ustanovení jsem se domníval, že je to "byrokrat" a suchar a jak se ukázalo, krutě jsem se mýlil - Scott Lewis je velmi sympatický, srdečný kluk s neustálým úsměvem na rtech, který pořád, ale opravdu pořád myslí na to, jak by mohl FFi posunout dál, jak by mohl každému z distributorů v čemkoliv pomoci a je-li příležitost, také ihned v tomto smyslu koná, jak jsme se měli možnost sami přesvědčit. Je duchem velkým a silou výkonnou! Bude-li on jednou nástupcem Wendy a Randyho v samém čele FFi, nemusíme se ničeho obávat, budeme nadále v dobrých rukou! Z osobností obou majitelů FFi ani nelze dojem vylíčit, to se prostě musí zažít. U Wendy Vás zarazí její neuvěřitelná skromnost - to jak se jednoduše, prostě a prakticky obléká a jestliže jí požádáte o společné foto, ráda vyhoví a ještě Vám pak poděkuje, což jednoho až šokuje! Nerada moc mluví na veřejnosti z pódia, v soukromí u stolu je mnohem sdílnější, velmi bezprostřední a příjemná. Randy je kus chlapa - se vším, co k tomu v tom nejlepším slova smyslu patří! Velmi sympatický je mi jeho suchý humor, pohotové reakce a briskní formulace - schopnost ihned porozumět a správně pojmenovat danou věc! V jejich zjevu i chování není ani stopy po snobismu, povýšenosti nebo čemkoliv podobném. Je velice cítít, že FFi nedělají kvůli vlastnímu prospěchu a penězům - jejich motivem jsou jiné věci. FFi je na světě proto, aby natolik, kolik je to v jejích silách pomohla zlepšit životní prostředí nás všech na planetě Zemi a také proto, aby každému, kdo se do FFi aktivně zapojí dala příležitost zlepšit kvalitu vlastního života - získáním dobrého příjmu, vzdělání, kontaktů po světě ... Když o tom Wendy a Randy hovoří - jednoduše jim to věříte! Cítíte, že to myslí opravdu upřímně! Ne, jako jistý český politik na předvolebních billboardech...

Platinová večeře trvala do pozdních večerních hodin. Odcházeli jsme okolo půlnoci, kdy ještě ti nejvytrvalejší stále diskutovali nad pohárky červeného, ale většina "důležitých" už odešla - z praktických důvodů - čekala je práce následující den! Prošli jsme si ještě přízemí hotelu - zdejší lobby a několik restaurací a počkali na naše platinové hostitele, kteří se vydali pro nedaleko zaparkovaná auta a tak jsme odjížděli od hlavního vchodu vskutku jako významné celebrity. Zážitek!

Sobota byla opět ve znamení FFi, tentokrát už pro nás všechny! Kompletní výprava se po snídani rozjela do Kongresového centra Lisabonu /modernější obdoba pražského Kongresového centra resp. Paláce kultury/, kde se konala další část Euromeetingu, tentokráte jižotevřená všem distributorům FFi, dopolední část dokonce byla přístupná i veřejnosti.

V budově jsme byli suverénně první - dokonce dříve než organizátoři. Další věcí, která nás překvapila byly velmi lidové ceny občerstvení v Kongresovém centru, tady by našinci určitě více "rejžovali". 

Opět jsme se seznamovali a fotili s FFi celebritami, které postupně přicházely, navazovali kontakty s kolegy z Portugalska, Itálie, Bulharska /v této zemi business FFi nyní obrovsky jede - dokonce výši obratu Bulhaři přeskočili nyní i nás a zajímavé je, že bulharskou strukturu FFi tvoří skoro samé ženy a dívky - mužů je prý méně než 10%, takže přesně naopak než u nás!/ a dalších zemí včetně Afriky /později na párty jsem si splnil jeden ze svých snů a zatančil si s černoškou - manželkou platinového distributora ze státu Burkina Faso/.

Dopolední část akce byla vlastně velkou veřejnou prezentací. Produktovou část si vzal na starost osobně Jerry Lang, marketingovou jeden z portugalských leaderů. V předsálí byly připraveny čtyři notebooky on-line připojené k internetu s upozorněním "Ujistěte se, že se registrujete na stránce správného sponzora a do jeho správné "nohy"". Jednu chvíli u nich byla docela tlačenice. 

Polední pauzu jsme vyplnili společným obědem. Rezervovali jsme si salonek v restauraci Kongresového centra pouze pro nás a společně poobědvali. Nevím už přesně, jaké jsem si dal maso - tipuji hovězí, ale určitě vím, že jsem neměl "potatoes ta-ta-ta-ta-ta" jak Jarda Kovář sugestivně "rukama-nohama" pojmenoval číšníkům chips, aby /docela logicky/ dostal hranolky - pommfrites. Na lehké portugalské pivo už jsem si docela zvykl a tak jsem využil situace, že v Portugalsku neřídím a pár si jich dopřál. Z okna salonku jsme pozorovali zaoceánské lodi a překrásný Most 25. dubna, připomínající slavný Golden Gate, o dva dny později jsme se po něm také projeli...

Druhá část akce byla oslavou FFi businessu a úspěchu všech portugalských distributorů. Na pódiu se opět vystřídali téměř všichni řečníci z předchozího dne, navíc dostal prostor i francouzský upline většiny Portugalců a také Scott Lewis. Součástí akce bylo rovněž dekorování kvalifikovaných distributorů. Spolu s Dášou a Silviem jsme si užili svou "vteřinu slávy" při oficiálním předávání zlatých pinů, které jsme sice dostali jednou už doma, ale nejděte si tam stoupnout - když vám ho znovu připnou sami Randy a Wendy?! Neméně bedlivě byla sledovaná také tombola, kde hlavní výhrou byl gratis pobyt na srpnové Global COnvention FFi v Orlandu včetně ubytování ve Walt Disney´s World Resort. Bohužel, nevyhráli jsme. 

Oproti pátku jsme měli zajištěný překlad do sluchátek - na pátém kanále vyfasovaných přijímačů jsme si naladili Zoltána Vargu ve slovenštině, o to byla pro nás sobotní akce přeci jen "záživnější". Nenudili jsme se, neustále se něco dělo – jedno vystoupení střídalo druhé a celá akce skvěle gradovala! Výbornou atmosféru dotvářeli bezprostředně se projevující FFi distributoři, největší hvězdou publika byl bezesporu Bulhar Stanislav v růžové paruce. Perfektní zvuk, obrovské plátno s projekcí ze dvou nezávislých projektorů - na jednom jela animace z počítačů, na druhém on-line přenos dění na podiu a v sále z kamery, skvělá práce překladatelky Carly i druhého překladatele - do znakové řeči, jakož i plné nasazení všech řečníků a skvělá odezva z publika byla dohromady opravdu skvělým zážitkem!

Po skončení tohoto bloku jsme se opět uchýlili do již vyzkoušené restaurace na pivko a poté se vydali na večerní párty, kde opět pokračovalo seznamování se s kolegy ze všech možných zemí a došlo na už vzpomínané tance. Excelovali zejména Jarda Kovář a Silvio Michal vpravdě neotřelými kreacemi, skvěle jsme se však bavili všichni. DJ do nás pumpoval osvědčené taneční hity sedmdesátých a osmdesátých let - ABBA, Boney M, Michael Jackson atd. Jeden drink dle vlastního výběru jsme měli v ceně vstupenky, dalších jsme si mohli dopřát podle libosti, ale už za své.  K dispozici bylo točené pivo, víno, několik druhů ovocných šťáv, které bylo možné míchat s vodkou, rumem či whisky a nechat doplnit ledem a ozdobit ovocem. Obsluha briskní, ceny příznivé. Nálada skvělá!

Zbývající dva dny našeho pobytu v Portugalsku už byly víceméně turistické. V neděli jsme se rozhodli prohlédnout si pořádně také historické centrum Lisabonu, ať víme, kde jsme to vlastně byli!

Auty jsme se rozjeli do centra a zaparkovali poblíž Justičního paláce hlídaného dvojicí vojáků v parádních uniformách a dvojicí kamenných lvů. Úzkými a nepříliš čistými uličkami jsme se vydali do centra města. Jak je vidět, bydlení v centru mladí Portugalci moc nevyhledávají a tak tady žijí spíše staří lidé a příjmově slabší skupiny obyvatel. Byty evidentně nevyhovují dnešním standardům, to poznáte podle toho, že se zde prakticky nedá parkovat a prádlo se suší na balkonech. Také se musíte dívat pod nohy, neboť je evidentní, že čtyřnozí miláčkové zde žijí s lidmi v dokonalé symbióze a vysokém počtu. Zvláštní bylo, jak silně zastoupeny jsou v centru obchody s nářadím, šroubky, matičkami, hřebíky... Nedá se ani říct, že by bylo železářství na každém rohu, protože ono jich bylo na každém rohu hned několik! Jsou-li Portugalci ještě nadšenější kutilové než Češi, nebo je-li to tím, že historické byty potřebují neustálou údržbu jsme nezjistili, byla neděle, obchody zavřené a tak jsme se neměli koho zeptat.

Nepříliš upraveným centrem jsme prošli do naopak velmi vycíděného úplného centra, které tvořilo hlavně menší náměstí s radnicí a obrovské náměstí „de Comércio“ s Vítězným obloukem a jezdeckou sochou Josefa I. Kousek nad náměstím se tyčily majestátné věže královského hradu - Castello. Velké náměstí má jistě víc než hektar, policisté se po něm pohybují na úžasně rychlých elektrických dvojkolkách seagway, aby byly akceschopní. Turistů je spousta a neustále je obtěžují nejrůznější prodejci - pochůzkáři. Černoši prodávají brýle proti slunci, přívěsky nebo šátky, běloši brýle proti slunci, hašiš nebo kokain.

Rozdělili jsme se do dvou družstev - A družstvo: Naďa, Jarda, Libor a já a B družstvo: Beruška, Tomáš, Gábina, Silvio, Miloš a Jirka. My jsme poobědvali v bufetu, kde nám sympatická černoška připravila opravdové hody, ale kde jsme museli neustále odhánět otravné a drzé holuby a neméně otravné prodejce brýlí a drog.

Dealerům drog jsme měli v úmyslu prodat pár tablet MPG, ale žádné jsme u sebe neměli. Posmáli jsme se při fotografování s živými i kovovými sochami a pomalu došli k hradní katedrále - nádhernému gotickému kostelu s náhrobky králů a královen, významem podobnému naší Svatovítské katedrále. Tady neodolala Naďa kráse obrázků od pouličních umělců a pár jich nakoupila do sbírky (utratila za ně ode mne půjčených 400 euro, které když mi pak na hotelu večer její přítel Jarda vracel, neměl zrovna vděkem naplněný výraz obličeje...) a pomalu jsme se vydali zpátky na náměstí, kde jsme měli sraz.

Brzy dorazilo družstvo B - s nadšením nám líčili krásy královského hradu, který prozkoumali celý a hlavně jejich zážitek dne - další setkání s Wendy a Randym, kteří se ve společnosti Seana Murphyho, Theresy Gregory a dalších vydali rovněž na prohlídku hradu. Už to bylo skoro jako ve filmu Forrest Gump, kde se hlavní hrdina také pravidelně neustále "opět setkával s prezidentem Spojených států amerických..."Narozdíl od Forresta jsme se ale v jejich společnosti nikdy nenudili a setkání na Hradě bylo jenom dalším důkazem jejich bezprostřednosti a „normálnosti“.

Přesunuli jsme se na malé náměstí k radnici, kam se dalo přijet auty a čekali jsme na Jardu s Liborem, kteří se vydali pro ně. Zatím jsme pozorovali, co všechno po Lisabonu jezdí, vedle historických tramvají a otevřených autobusů sklidil největší úspěch portugalský "maluch", najdete ho na jedné z fotografií.

Auty jsme se vydali do pobřežního zábavního parku. Tuto oddechovou zónu tvoří několik atrakcí - moderní městské divadlo, lanovka, zábavní park plný vodních "udělátek" a hlavně Oceánium. To tvoří obrovské akvárium umístěné ve válci pod hladinou oceánu. Na dvě patra kolem něj procházíte přistaveným pavilonem, kde si nejen ze všech stran můžete prohlédnout hlavní akvárium, ale také spoustu menších akvárií, laboratoř oceánologů, kinosál s projekcí skvělého filmu o zákulisí Oceánia - hlavně krmení žraloků bylo zajímavé, několik specializovaných pavilonů - expozic s tučňáky, papuchalky, mořskými vydrami, botanickou zahradou plnou tropických rostlin apod. V Oceániu jsme strávili asi dvě hodiny, ale musím říct, že bych tam možná vydržel i dva dny. Pořád bylo na co se dívat. V hlavním akváriu žije tolik druhů ryb a dalších mořských tvorů, že si některé ani neumí laik představit - obrovská "houbovitá" ryba zvaná "Mořské slunce" byla překvapením pro nás všechny. Pozorovat barracudy, žraloky, tuňáky a hlavně elegantní rejnoky byla nezapomenutelná podívaná! Mám-li možnost porovnat lisabonské oceánium s podobnými atrakcemi na Krétě či Mallorce, pak jednoznačně vede jako největší a nejkrásnější!

Dobrodružstvím ještě nebyl konec… Z Oceánia jsme se vydali do velikého obchodního centra, kde jsme nakoupili dárky domů a hlavně se pořádně navečeřeli. Opět jsme zachovali rozdělení na družstva. Naše A družstvo objevilo skvělou restauraci Kilogram, kde jste si mohli nabrat co hrdlo ráčilo a zaplatit podle váhy. Jednoznačně jsme usoudili, že je-li tomu tak, nebudeme šetřit na mase a ochutnáme všechny druhy: hovězí, vepřové, kuřecí, klobásky - jedno bylo chutnější než druhé! O nic menší delikatesou však nebyl ani smažený banán! Dobrodružstvím však ten den nebyl konec! Při zpáteční cestě na hotel jsme se ztratili v zácpě! Na stadionu Benficy právě končil fotbal a na silnici bylo asi tak dvacetkrát více aut než v běžném provozu, hlavně všichni sváteční šoféři, co jich jen v Lisabonu bylo. Neprozřetelně jsme v jednu chvíli Jardovo auto s navigací předjeli a ... další dvě hodiny už byli odkázáni jenom na zbytky vlastního orientačního smyslu, rukynohy-trochuangličtiny komunikaci s domorodci /jako největší troubové se ukázali místní policajti - neuměli anglicky ani slovo a Lisabon znali jenom po roh protějšího bloku/. Nicméně nakonec jsme šťastně dorazili do hotelu, bohatší o vzrůst cestovatelského sebevědomí a dojmy z poznání nočního Lisabonu.

Den poslední byl opět turistický! Rozhodli jsme se pro výlet do přístavu a výlet k Ježíšovi, vysvětlím později. V přístavu na nás čekalo nejen kotviště soukromých jachet a všechny velikosti lodí od malých člunů po zaoceánské kolosy veliké "jako dvě Vaňkovky" /pro neBrňáky - Vaňkovka je velké obchodní centrum kousek od hlavního nádraží/. Za kotvištěm je zásadní památkou monument Spolupráce /nebo tak něčeho/, osobně mi to připomínalo "frontu na maso" z Letenské pláně - jenom Josef Visarionovič chyběl... Mnohem sympatičtější památkou byl model letadla, kterým ve třicátých letech portugalský čacký pilot přeletěl z Lisabonu Atlantik až do Ria de Janeiro. Takový Vám to byl dvojplošníček, asi jako práškovací "čmelák" velký! Statečný hoch!

Opravdovým majestátným a krásným "kouskem kamene" byl pak historický maják, označující přístav Lisabon. Kousek od něj byl také jeho bronzový model, postavený v šedesátých letech portugalskými Rotariány /mimochodem loga Rotary klubu a Lions Clubu - Rotariáni tvrdí, že Lions club založili šoféři Rotariánů - zdobila také náš Amazonia Jamor hotel/. Rotariáni jsou mezinárodním společenstvím gentlemanů - je mi ctí, že dva členové této prestižní organizace a to dokonce bývalý předseda jedné z olomouckých buněk a druhý dokonce bývalý český guvernér jsou zároveň mými aktivními downlines v FFi...

Kousek od majáku pak stojí pevnost, která přístav v minulosti chránila, kromě nedalekého Pomníku padlým, před kterým jsme viděli střídání stráží za zvuku portugalské hymny jsme zde shlédli expozici zbraní a také aktuální výstavu funkčních modelů vynálezů Leonarda da Vinci, která byla mimořádně zajímavá. Některé nápady tohoto velkého ducha italské renesance byly vskutku ohromující, nutno dodat že jiné spíše budili úsměv. Přesto je až neuvěřitelné, že tohle všechno stačil vymyslet a vytvořit jediný člověk. Označení génius je pro tohoto člověka více než příznačné!

Nutno říci, že technicky a kreativně nejvyvinutější členové naší výpravy – Tomáš, Jarda a Libor si navzdory nápisům „nesahat“ všechno poctivě vyzkoušeli a u mnohých vynálezů našli jejich další možné využití.

Část výpravy - Libor, Jarda a Silvio se vydala na krátkou plavbu po moři, zbytek se věnoval zevlování po přístavu. Já jsem nejprve v jedné restauraci ochutnal vynikající zmrzlinu a poté se přesunul do druhé na lehký "bagetohranolkový" oběd. Netrvalo dlouho a vystopovali mne zde také ostatní. Všichni jsme obsadili jeden stánek, jehož majitelka měla z našeho apetitu evidetní radost, zatímco majitelka sousedního se nenamáhala skrývat svůj vztek, že jsme si nevybrali ten její. On i malý Čechoslovák třeba jako Dáša Benešová má apetit za dva vzrostlé Portugalce!!! A zvládnout tři půllitry piva naráz jako zvládne bez problému Jirka Pech a u nás na tom není nic divného - to je už na Portugalsko v dané kategorii sportovní výkon!

Dopustili jsme se hříchu obžerství a je třeba se kát! Poslední výlet jsme se rozhodli směřovat k Ježíšovi! Nad Lisabonem totiž, podobně jako nad Riem, stojí obrovská socha Ježíše Krista a navíc se k ní jede po Mostě 25. dubna přes moře a to jsme si nemohli nechat ujít!

Křivolakými uličkami na druhém břehu Lisabonu jsme se vyšplhali auty až na veliké parkoviště pod sochou. Výtah nás dopravil nahoru, poslední dvě patra jsme ale museli hezky po svých. Samotná Ježíšova socha měří na výšku asi 30 metrů. Podstavec ze čtyř sloupů-nohou a kaplí uprostřed je vysoký asi dvakrát tolik. Byl postaven někdy v padesátých letech - ten podstavec, socha samotná byla na vrcholu odlita do formy naléváním horkého kovu z vrtulníku. Je tak velká a těžká, že by jí nebylo čím do výšky zvednout. Kolos je to vskutku úctyhodný a z ochozu pod samotnou sochou je nádherná vyhlídka na celý Lisabon - určitě další velký zážitek!

Dole v kapli, moderní a skromně, leč velmi vkusně zařízené jsem objevil schránku na prosby k Ježíšovi. Dovolil jsem si hned dvě - jednu soukromou a jednu související s naším společným podnikáním v FFi, jejich obsah, když dovolíte, zůstane mezi Ježíšem a mnou.

Na chvilku jsme se přesunuli pod stříšku místního bufetu a rozpoutali nanukové orgie - vyzkoušeli jsme všechny druhy, které Algida zatím na český a slovenský trh nedodává. S některými by si opravdu měla pospíšit! Mimochodem - i tato firma posílá na východ zboží druhé kategorie, protože tak skvělou čokoládu na nanucích u nás nenajdete... 

V uvolněné atmosféře došlo na různé "historky z natáčení" a vtipy, z nichž některé by bylo vhodnější reprodukovat až po desáté večerní nebo raději vůbec - naštěstí měl Ježíš uši hodně vysoko a tak nás asi neslyšel. Leda, že by drobným trestem bylo naše "skorozatčení" na zpáteční cestě. Pokusili jsme se projet mýtní branou mostu bez zaplacení /hlavně proto, že jsme netušili kde a jak zaplatit/, ale protože na nás ostatní troubili, šli jsme se raději ihned dobrovolně udat k blízké policejní stanici. Za chvilku po nás se k ní přiřítil "Robocop" na motorce, vyslaný k nám s jasným úkolem "najít a zneškodnit" - naštěstí pro nás se spokojil s tím, že jsme se pokorně vrátili mýto zaplatit - dělalo to dohromady asi dvě eura...

"Poslední večeře" proběhla na hotelu. Na moje doporučení si většina objednala portugalskou národní specialitu - hovězí pečeni obalenou portugalskou slaninou na bramborových lupíncích a česneku. Nutno říci, že zatímco první den k obědu bylo jídlo skvělé, tentokráte se jiná směna našeho hotelu moc nevytáhla ani po stránce kvality pokrmu ani obsluhy. Celkově skvělý dojem z výletu i z hotelu to však nemohlo pokazit.

No a dál? Noční let z Lisabonu do Vídně už pro nás byl rutinou, zklamalo nás jen uzavření všech duty free shopů v Lisabonu, zbytek eur do dárků jsme tedy přetavili až ve Vídni. Tady jsme pak chvilku čekali na naše autobusy do Brna a Bratislavy, rozloučili se a vydali se do vlasti.

Co dodat? Přátelé, kamarádi, kolegové distributoři FFi - rozhodně nesmíte chybět na žádné podobné akci, která v budoucnu přijde! Vím, že se brzy dočkáme oficiálního otevření dalších zemí v Evropě - bude-li to dříve Francie, Anglie, Německo či Itálie nevím.

Pevně věřím, že to brzy bude také Česko a Slovensko. Jsem si jist, že Wendy a Randy dodrží svůj slib spojený s výhrou Nataši Hofmeisterové v tombole loni v Orlandu a přijedou osobně na Slovensko /kdyby v době konání Euromeetingu nebyla Nataša na zasloužené dovolené v Peru, zřejmě by se tak i stalo/. Jestli chcete opravdu vědět, co je to FFi a jak obrovské možnosti nám dává - jeďte se o tom přesvědčit na vlastní oči a vezměte ssebou co nejvíce svých downlines, na nichž Vám záleží! Na jejich úspěchu v podnikání s FFi! Na závěr mi dovolte tlumočit krátké poselství od Randyho Raye a to tak, že doslova: "Good Luck!"

/sepsáno na jaře 2008 pro časopis české sítě FFi Jiskra - jen nepatrně upraveno a zkráceno/